Pochází z pražské židovské rodiny. V červenci 1942 nastoupil s bratrem a matkou do transportu. V ghettu Terezín denně umíraly stovky lidí hlady, na nemoci nebo byli zavražděni dozorci. Po roce a půl je židovská rada starších zařadila do dalšího transportu – do Osvětimi. Nic prý nelze srovnat s tím, co je čekalo. Nacpali je do baráku, dříve koňské stáje, kde se na pryčnách tísnilo šest set na kost vyzáblých lidí. Cosi však probíhalo neobvykle. Nově příchozí procházeli selekcí. Naživu zůstali jen práceschopní, kdežto ostatní, hlavně matky s dětmi a staří, šli rovnou do plynu. Oni ne. Transport, se kterým přijel i Brod, dozorci umístili do zvláštního bloku BIIb. Dnes se označuje až familiárně: rodinný tábor. O žádný prázdninový pobyt, jak by se snad z označení mohlo zdát, se však nejednalo. Hrůza a všudypřítomná smrt se týkaly i těchto vězňů. Rodiny však zůstaly spolu. Důvody dodnes nikdo uspokojivě nevysvětlil. V bloku BIIb za nelidských podmínek trpělo zhruba 10 tisíc vězňů.