Po okupaci pohraničí v roce 1938 opustil s rodiči dům v Ústí nad Labem a za války bydleli v Praze na Pankráci. Dny Pražského povstání byly poznamenány tísnivou, vypjatou atmosférou. Když v jejich sousedství Němci vyvraždili obyvatele celého domu kvůli podezření, že na ně někdo z nich střílel, přestěhovali se Choděrovi dočasně do Nuselského údolí. Poblíž dnešního Divadla na Fidlovačce Radomír pomáhal se stavbou jedné z mnoha pražských barikád. Na osvobození vzpomíná jako na okamžik nesmírné úlevy. Brzy poté se jel podívat do rodného Ústí na to, co zbylo z jejich původního domova. Ve vlaku se zamiloval do půvabné dívky, která se právě vrátila z Osvětimi, kde přišla o rodiče. Vzali se a prožili spolu 68 let ve šťastném manželství.