Narodila se v severočeském Litvínově německému otci a židovské matce. Rodiče nechali dvě starší dcery pokřtít, nejmladší Hanu a syna Josefa vedli k židovské víře. Fosef žil za války v Praze, dostal se do transportu a prošel Terezínem a Osvětimí. Hana musela v roce 1940 odjet do Hannoveru, kde žila v domově pro židovské děti. Osmiletá dívka se ocitla v nepřátelském prostředí, kde zažívala hlad, zimu a neustálé nadávky od vychovatelů. Po dvou letech se vrátila, ale nesměla chodit do školy a většinu času trávila sama doma. Česky už téměř neuměla a Němci ji mezi sebe nebrali kvůli jejímu židovskému původu. Pocit vykořenění ji provázel i po válce, kdy Litvínov opustila většina německých obyvatel a stal se „českým“ městem. Hana se záhy vdala a s manželem odešli do Prahy.