Mamince řekli, že v Hannoveru budu chodit do školy. Škola se nekonala a moc dobře jsme se tam taky neměli. Často jsme měli hlad, byla nám zima. Vychovatelé nám hodně nadávali a vyhrožovali, že skončíme v plynových komorách. Jeden mi říkal: „Za pár dní už ti bude teplo.“ Po válce se mě lidi pořád vyptávali, jak jsem se tam měla, ale copak se to dá vysvětlit?

Mlejnková Hana
83 let

Paměť národa
YouTube

Narodila se v severočeském Litvínově německému otci a židovské matce. Rodiče nechali dvě starší dcery pokřtít, nejmladší Hanu a syna Josefa vedli k židovské víře. Fosef žil za války v Praze, dostal se do transportu a prošel Terezínem a Osvětimí. Hana musela v roce 1940 odjet do Hannoveru, kde žila v domově pro židovské děti. Osmiletá dívka se ocitla v nepřátelském prostředí, kde zažívala hlad, zimu a neustálé nadávky od vychovatelů. Po dvou letech se vrátila, ale nesměla chodit do školy a většinu času trávila sama doma. Česky už téměř neuměla a Němci ji mezi sebe nebrali kvůli jejímu židovskému původu. Pocit vykořenění ji provázel i po válce, kdy Litvínov opustila většina německých obyvatel a stal se „českým“ městem. Hana se záhy vdala a s manželem odešli do Prahy.