Před válkou se vyučil tiskařem a pracoval v otcově tiskárně v Plzni. V lednu 1944 musel odejít na nucené práce do Říše, kde ho přeškolili na frézaře vyrábějícího dělostřelecké zaměřovače. Kvůli tajným cestám domů a hlavně kvůli zášti velitele tábora ho v červnu 1944 zatkli a obvinili z napomáhání nepříteli. Soud však musel být odročen, protože při bombardování vyhořel Justiční palác. Potom zase nepřijeli svědkové kvůli rozbombardované železnici. K přelíčení nakonec vůbec nedošlo, protože válka skončila. Po únoru 1948 pamětník zprostředkovával vězňům v komunistických lágrech na Slavkovsku spojení s domovem. Byl zatčen a v roce 1952 odsouzen ke 20 letům vězení jako vůdce protistátní skupiny Světlík a společníci. Propustili ho na amnestii po deseti letech.