Narodila se roku 1935 ve Vsetíně do rodiny stavitele Františka Lukáše. Vila Lukášových i jejich víkendový dům Korábka byly vždy plné přátel. K nim patřila i židovská rodina Eichnerových, kteří pak byli za války odvlečeni do koncentračního tábora, odkud se již nevrátili. Lukášovým se však podařilo v jedné nemocnici najít jejich dceru Ilse. Tehdy šestnáctiletá dívka prošla terezínským ghettem a Osvětimí. Zde přežila jen proto, že se na radu jednoho vězně vydávala za starší, než skutečně byla. Na konci války se jí podařilo utéct z pochodu smrti a po osvobození ji našli ležet vyčerpanou na silnici. Lukášovi Ilse přijali za vlastní, i když sami měli pět dětí. Rodiče Evy, vždy ochotní pomáhat druhým, těsně po válce také poskytli útočiště jednomu sudetskému Němci a jeho dceři, čímž oddálili jejich odsun. Ilse nakonec v roce 1948 odjela se svým strýcem do Ameriky. Lukášovi se s ní loučili neradi, ale věděli, že je to pro ni lepší, protože sami s obavami sledovali nástup komunistického režimu. Eva zůstala s Ilse v kontaktu a zasloužila se o to, že v češtině vyšla kniha Očima dítěte, založená na Ilsiných zápiscích z války.