Strašně dlouho jsme v tom vlaku nejedly a nepily, k tomu hrozné horko. Hodiny jsme čekaly na selekci. Už jsem se neudržela na nohou a několikrát jsem spadla. Víte, něžností bylo málo, ostatní mě nezvedaly, ony mě kopaly. „Přece to teď nevzdáš, po tom všem, co jsi vytrpěla!“ říkaly. Našla se tam ale i jedna hodnější, která mě trochu podržela, a to mě zachránilo. Konečně jsem přišla na řadu, bolest jsem ani necítila. Vytetovali mi číslo A 17276. To A znamenalo Arbeit, práce, a tak jsem mohla dál žít.

Maršíková Helena
89 let

Paměť národa
YouTube

Narodila se jako Chana Drumerová na Podkarpatské Rusi, kde žila početná židovská komunita. Po maďarském záboru se tam životní podmínky Židů zhoršily, ale deportace do vyhlazovacích táborů přišly až s německým záborem v roce 1944. Chana skončila v Osvětimi, odkud ji poslali na otrocké práce do lágru Płaszów u Krakova. Nacisté však tábor před postupující frontou evakuovali, a tak se pamětnice ocitla podruhé v Osvětimi. Vzpomíná, jak s dalšími ženami v nesnesitelném horku, o hladu a žízni čekaly na selekci. Chana ztrácela vědomí a několikrát upadla. Ostatní neměly sílu ji zvednout, jen do ní kopaly, aby vstala. Nakonec jí na předloktí vytetovali číslo A 17276. Písmeno "A" znamenalo Arbeit, práce, a tedy naději na přežití a únik ze stínu plynových komor.