V létě 1942 jsem se vracela v Terezíně domů z noční služby. Doprovázel mě jeden pán, nějaký Schöllinger, a ten se chtěl se mnou vyspat. Znala jsem jeho ženu, měla jsem snoubence. Odmítla jsem. A on na to: „Víte, že za tři neděle je transport?“ A v tom transportu jsme nakonec skončili. Když jsem se ho pak ptala, jestli je to jeho práce, tak řekl, že ano.
Meissnerová Erna
94 let
Paměť národa →
YouTube →
Když pamětnice na podzim 1942 vystoupila v Estonsku z transportního vlaku, dozorce ji odtrhl od její matky a postavil ji do jiné řady. Za jeho zády se k matce vrátila. On si toho všiml a odsunul ji zpátky. Všechny z druhé řady pak zastřelili. Z relativního bezpečí terezínského ghetta byla Erna s rodiči poslána až do Pobaltí zřejmě i proto, že se zachovala čestně a odmítla být povolná vlivnému členu terezínské samosprávy. Přežila těžkou práci v lese, na stavbách a v muniční továrně a na konci války i nálety v Hamburku a smrtící epidemii tyfu v koncentračním táboře Bergen-Belsen.