Rodáka z Podkarpatské Rusi přijali v Pardubicích k vojenskému jezdectvu v březnu 1939, pár dní před vpádem Hitlerovy armády. Když kasárna zabrali nacisté, vrátil se domů, ale území již obsadili Maďaři. Rozhodl se, že s přáteli uteče přes Karpaty do Sovětského svazu. Na hranicích je zatkli. Sovětům vysvětlovali, že chtějí pracovat a bojovat. Místo toho Ivana odsoudili na pět let za špionáž a poslali ho do Vorkuty na severu Ruska, kde vznikaly uhelné doly a bylo potřeba k nim postavit železnici. Pamětník měl štěstí, že ho zaměstnali v nemocnici a vyhnul se nejtěžší dřině. Po třech a půl letech ho propustili a mohl narukovat k armádě. Dnes s hořkostí vzpomíná, že chtěl bojovat za Československo, a ne za to, aby Podkarpatskou Rus připojili k Sovětskému svazu.