Narodil se roku 1926 v Ústí nad Labem jako nejmladší ze tří dětí. Jeho otec byl profesorem českého a německého jazyka, doma se mluvilo převážně německy. Svůj židovský původ si Otto začal uvědomovat až po mnichovské dohodě. V noci z 9. na 10. listopadu 1938, během tzv. Křišťálové noci, se jejich dům stal terčem útoku místních Němců, kteří jim vytloukli všechna okna. Rodina se pak ze Sudet odstěhovala do Prahy. Zde je v prosinci 1941 zastihlo předvolání do transportu. Odvezli je do Terezína, kde za necelý rok zemřela Ottova matka. On sám pracoval jako pomocník elektrikáře. V září 1944 ho s otcem zařadili do transportu do Osvětimi. Jeho dvě sestry již předtím poslali do Bergen-Belsenu. V Osvětimi otec neprošel selekcí a Otto pochopil, že ani jeho šance na přežití není velká. Po měsíci se mu však naskytla možnost z tohoto pekla uniknout. Přihlásil se na práci v Německu a byl převezen do Meuselwitzu, kde pracoval v továrně na výrobu munice. Koncem války vězně z továrny naložili do transportu, který měl namířeno do Československa. Vlak se stal terčem bombardování a Otto s kamarádem toho využili k útěku. Skrývali se v lesích a občas na samotách vyžebrali něco k jídlu. Díky pomoci vlastenců se nakonec dostali do Plzně, kde se o ně postarali. Po válce Otto Taussig zjistil, že z jeho rodiny přežila pouze mladší sestra Anna.