Narodila se v roce 1927. S rodiči bydlela v Plzni-Bolevci. Její otec se v roce 1942 připojil k plzeňské odbojové skupině. Rodina pak několik měsíců poskytovala útočiště Miroslavu Ferrovi, po kterém pátralo gestapo. To se jim stalo osudným. V červnu 1944 proběhla velká vlna zatýkání plzeňských odbojářů. Zatkli oba rodiče a pro Miluši si přišli do školy. Po výsleších všechny odvezli do Malé pevnosti Terezín. Tam podstoupili další výslechy, které z nich měly vynutit přiznání. V říjnu 1944 se v Praze na Pankráci konal proces s odbojáři. Milušini rodiče dostali trest smrti a 20. října je popravili. Miluši v prosinci převezli transportem do věznice v Německu, kde zažila těžký nálet. Pak si pro ni přijely dozorkyně z věznice pro mladistvé v Rothenfeldu v Alpách. Pracovala v lese a spravovala svršky po mrtvých vojácích. Dne 5. května 1945 se zde dočkala osvobození americkou armádou. Doma na ni čekal roční bratr a sestřenice, která se o něj starala. Život po válce byl pro Miluši zpočátku velmi těžký. Bratra se nakonec ujal jejich strýc. Miluše absolvovala kurz pro učitelky mateřských škol a pedagogické gymnázium. Až do důchodu pak pracovala jako učitelka a posléze ředitelka v mateřských školách.