Cesta byla hrozná. Ve vagonu padesát lidí, jeden kýbl s pitnou vodou a jeden místo záchodu. Všude byl sníh, jeli jsme takovou divnou krajinou. A mně najednou došlo, že se nevrátíme. V kinderheimu v Terezíně nás učili, že člověk musí být zdrženlivý a statečný a já to opravdu přijala za své. Ale najednou na mě padla taková hrůza, že jsem začala hystericky křičet a plakat. Moji rodiče se hrozně lekli, protože jsem se takhle nikdy nechovala.

Merová Evelina
84 let

Paměť národa
YouTube

Evy Landové, později Eveliny Merové, se protižidovská opatření poprvé dotkla, když musela po druhé třídě opustit školu. Nesměla na dětské hřiště, dokonce si nemohla nechat ani svého kanárka. V roce 1942 odvezli celou rodinu do terezínského ghetta. Po roce následoval obávaný transport na východ. Skončili v takzvaném rodinném táboře BIIb v Osvětimi-Birkenau. Její otec tam zemřel na tuberkulózu, matka nepřežila otrocké práce. V lednu 1945 Evu s ostatními přeživšími vězni osvobodili vojáci Rudé armády. S těžkými omrzlinami ji převezli do vojenského lazaretu a nakonec se s nimi dostala až do Sovětského svazu. Tam ji adoptoval lékař židovského původu jménem Mer. Pamětnice žila v Leningradě, vystudovala germanistiku a do Čech se vrátila až v roce 1995.